Vymlouváme se na ADHD a úzkosti? Pohled světových psychiatrů

Žijeme v etapě, ve které jsme umožnili využívat diagnózu jako výmluvu pro život

On má ADHD, víte? On tohle nezvládá. Máme doma autistu a je to fakt těžké pro nás pro všechny.

Víte, že dcera trpí depresemi a úzkostmi? Tři prestižní psychiatři světa: Dr. Dirk De Wachter ve svém bestselleru Hraniční doba, slavný nizozemský psychiatr Bram Bakker a nebo Gregg Braden.

Tíha lidské existence. Nemůžu už dál. Jsem vyčerpaný. Nezvládám tuhle dobu. A psychiatr okamžitě diagnostikuje a nasadí antidepresiva.

Diagnózy a realita dnešní doby

V USA je podle dostupných analýz na antidepresivech nebo analgetikách či sedativech více než 70 % populace.
Antverpy patří podle dat prezentovaných Dirkem De Wachterem k městům s nejvyšším výskytem kokainu v odpadních vodách.
Nizozemsko a také severské země hlásí samotný problém uvnitř psychiatrie jako vědy samotné, protože obhajuje v základních principech společenství nemocnou společnost a schovává ji za těžké diagnózy naprosto neoprávněně.

Mozek je příčinou depresí a úzkostí i vyčerpání, a že za vše může nedostatek serotoninu a dopaminu, tudíž je nutné jej medikamentózně doplnit?
Slavný Dr. Bram Bakker (a přidávají se odborníci na poli psychiatrie, neurovědy i biochemie) označil tuto „teorii“ velmi kriticky za jednu velkou neodbornou lež šířenou napříč planetou a podávání psychofarmak v oblasti duševního zdraví v důsledku špatné teorie farmakoprůmyslu za nehoráznou manipulaci a zneužívání lidského zoufalství pro samotný byznys.

Pohled světových kapacit

Dirk De Wachter považuje léčení a zotavení za dva rozdílné procesy a upozorňuje na mnohonásobně více vedlejších velmi škodlivých účinků u léčení farmakologicky než přijetí určité dávky bolesti, kterou se pokoušíme přelstít a vyloučit ze svých životů.
Pak se ale stane, že člověk zjistí, že pozemský život prostě není lehký a pouze šťastný, a pod tíhou stavu nemoci, bolesti a neštěstí se hroutí, jeho stav se zhoršuje a žádná farmaka mu nepomohou.

Společnost, která ztratila smysl pro bolest, prý ztrácí i smysl pro lásku.
A není náhodou, že narůstá světově v Asii, USA a po covidu i v Evropě diagnóza s názvem „pocit samoty, nedorozumění, nepochopení, ztráty pocitu – patřím někam, společenství a dojem neúcty a nelaskavosti v mezilidských vztazích“.
S tím vám ale žádné léky nepomohou.

Je potřeba být součástí komunity, společenství, nebát se komunikace i s případným odmítnutím, ale současně mít odvahu ozvat se a nabídnout: „Jsem tu a chci někam patřit, líbí se mi, co děláte, a chci být součástí vaší komunity.“
Cesta zpět k Molecules of Life

Proto se vracíme v Molecules of Life nejen k přírodě, biorytmům těla a cirkadiánnímu kódu lidského organismu i Země, která nás dokáže zahřát, nakrmit, uspokojit naše smysly, uzdravit, a to i přesto, že ji otravujeme, s neúctou planýrujeme, betonujeme a přesvědčujeme, že lidská ruka je tady pánem.

Proto nabízíme pocit bezpečí, procedury, kde hovoříme a personalizovaně radíme, jak naložit s bolestí, smutkem, samotou, nevydařeným dnem či ztrátou blízkého.
Vracíme se k rituálům, které byly samozřejmostí pro našeho ducha, tělo i mysl a pomáhaly nám na jaře překonat jarní únavu a pocity v tmavých dnech bez slunce a k radosti být více venku než v uzavřených budovách s centrálním topením či klimatizací.
V létě, kdy sklízíme od svatého Jana až po vinobraní, trnkobraní či sklizeň chmele.
Zimu s posvícením a adventem, důležitým pro rozjímání, pospolitost a setkávání se, sousedské vztahy i lásku.
Nebo podzim, kdy se příroda i člověk po sklizních potřebuje uzemnit a zachumlat a podpořit SUPER potravinami a metličkováním, saunováním, zábaly, koupelemi, aromaterapií nebo masážemi svou přípravu na dlouhou zimu.

Pane doktore, já nemůžu. Mám deprese… Zaznívá u praktických lékařů, psychologů, psychiatrů i celostních naturopatů. Máte nějaký prášek?
Odpověď odborníka by měla znít NE. Depresi rozhodně nemáte, to byste sem ani nedošel.
A potřebujeme probrat, jak žijete, proč tak žijete a proč jsou vaše tělo i hlava ve vzdoru a jak jim můžeme pomoci.